Listopadový dharmový souhrn.

Nov 29, 2018

Budiž tohle můj nepravidelný souhrn toho, co jsem ve světě Dharmy potkal inspirativního, zajímavého nebo úplně stupidního. Píšu to proto, abych si sám utřídil svoje myšlenky a ve střednědobém horizontu pozoroval změny toho, k čemu tíhnu, co mě přitahuje a láká, co mě provokuje a přináší výzvy, vzbuzuje otázky nebo štve. Druhý důvod je ten, že díky popisu toho, co mě zaujalo sám pro sebe pojmenovávám témata, která kolem mě plují.  1. Arhat strikes back! Daniel M. Ingram vydal zrevidovanou verzi svého mistrovsky drzého díla “Mastering the core teachings of the Buddha”. Tahle edice je rozšířená, opravená a o hodně delší. Podle Ingramova popisu jsou rozšířeny především pasáže o rozvíjení koncentrace, autobigrafické pasáže a reaguje na zpětnou vazbu, kterou první vydání vyvolalo. Tu první verzi miluju a tahle nová se mi ještě nedostala do ruky a právě proto o ní píšu. Ano. Na titulní straně stále stojí The Arahat Daniel M. Ingram. Proč je to důležité? Protože to je jedna ze zásadních  provokací, které definují osobu Daniala Ingrama. Je to to, co mě k němu poprvé přitáhlo. Obrazoborecká nestydatá drzost, se kterou mrsknul o stůl knihu, na jejíž titulní straně se prohlásil za osvíceného, mě nadchla až do morku kostí.  Vyšel jsem z buddhistického prostředí, které bylo ve své podstatě nepřátelské vůči okolnímu světu, bylo dogmatické a vysmívalo se jakýmkoli jiným přístupům a pohledům. A zároveň bylo velmi rigorózní, co se týče cesty, metod a hierarchie. To mě štvalo a vzhledem k tomu, že jsem nenašel formu komunikace dharmy, která by byla tak otevřená, jak jsem si představoval, zanevřel jsem na veřejný dharmový diskurs úplně. To trvalo až do doby, kdy jsem narazil na podcast Buddhist Geeks Vincenta Horna a pochopil, že zatímco já spal, Dharma na západě ne.  Právě Daniel Ingram je personifikací nového přístupu k meditaci, buddhismu, dharmě, nebo jakkoli tomu budeme říkat. Ingram je drzý, boří zavedené cesty a jediné, o co mu jde, jsou výsledky. Cílem cesty je probuzení, teď, tady, podle mapy, která je jasná jak tištěnej spoj. Založil server DharmaOverground, který sdružuje podobně smýšlející jedince na cestě a vytváří podpůrnou komunitu.  https://www.mctb.org/ Integrated Daniel (web Daniela Ingrama) 2. Taft – univerzální teorie probuzení Ok. Tohle je text, kterej je pro mě esencí toho, jak vnímám svět buddhismu, post-buddhismu, práce s myslí a vůbec. Michael Taft je skvělej, lehce nihilistickej, přímej. Je autorem webu Deconstructing yourself a stejnojmenného podcastu, který je nekonečným zdrojem inspirace.  Univerzální teorie probuzení je krátkej, údernej text o tom, jak můžeme nahlížet na probuzení (nirvanu, osvícení atd). V podstatě říká, že všechno, co se děje v prostoru našeho vnímání – od smyslových vjemů až po myšlenky a emoce – je reprezentace. Všechno to jsou impulzy, které vzniknou, mozek je nějak interpretuje a až poté je máme k dispozici. Až poté, co jsou zpracovány složitým fyziologickým procesem o mnoha úrovních, dostáváme výsledná data, která vnímáme jako TO. Jako svět kolem nás a v nás. 
“Nejvyšší možné probuzení znamená uvědomit si, že aktuálním poli paměti není nic než reprezentace. Všechny vaše nejintimnější myšlenky jsou reprezentace. Všechny vaše nejcennější emoce jsou reprezentace. Pocit toho, co se děje ve vašem pravém lýtku právě teď: reprezentace. Kočka na stole, sluneční svit na květinách, slunce samotné jsou jen pouhé reprezentace ve vaší aktuální paměti. A jeko reprezentace jsou všechny stejně prázdné (myšleno metaforicky; jsou to jen “obrazy” nebo “fantazie” v mozku”) a mají stejnou hodnotu.”
Michael Taft
Je to krásný text. A stojí za to se podívat i na reakce pod článkem.  3. A na konec zajímavá studie o rodičovství a mindfulness*.  https://link.springer.com/article/10.1007/s12671-018-1026-9 Všechno to pěkně zapadá, ne? Pěknou meditaci vinšuju!   *mindfulness je zatím mindfulness; všechny pokusy o překlad dosud selhaly;